ŽÁBY - FROGS

 
Tyto pomocníky jsem začal používat v boji proti slimákům.

Protože ve velké míře používám mech, který je velmi úrodným prostředím pro různou havěť a obzvláště pro nenažrané slimáky, rozhodl jsem se, po různých a hlavně marných pokusech, vyhubit tyto slizouny pomocí jejich přirozených predátorů. Zkouška to byla napínavá a ne zrovna laciná, ale rozhodně úspěšná. Musím svoje slimákožrouty pochválit, protože mají zhruba 90% úspěšnost. Jenom v zimě budu muset asi přikrmovat, neboť jsem na jaře našel dvě potvůrky zcela vyzáblé a vysušené. Kromě toho, že sežerou všechno co se jen trochu pohybuje, ještě navíc roztrušují po kytkách hnojivo.
 

Eleutherodactylus

 
Jedinci tohoto druhu se pohybují po zemi jen vyjímečně. Lze je spatřit spíše na kytkách, na zdi a nebo na stropě, jak svým dlouhým, lepkavým jazykem, mrskají po muškách. Je sice pravda, že je lze spatřit pouze při bedlivém pozorování, ale rozhodně je nelze přeslechnout. Samičky vydávají příjemné kuňkání, ale samci během teplejších měsíců vábí samičky tak pronikavým hvízdáním, že než si člověk trochu zvykne, vstávají mu vlasy hrůzou a naskakuje husí kůže. Zvuk je tak vysoký a pronikavý, že mne manželka po několika dnech chtěla vystěhovat i se žábami. Časem si sice zvykla, protože má zvířátka také ráda, ale sousedé v protějším baráku začali raději na noc zavírat okna. Zjistil jsem také, že sameček, který dělá největší "rambajs", má největší harém.
 

Hyperolius spinigularis

 
 
Tento druh se mi jeví jako nejvhodnější. Žabičky se pohybují prakticky po celém skleníku i když ve větší míře v horních polohách. Je roztomilé je najít během dne spící v různých skulinách a nebo třeba přilepené na spodku listů. Slyšet jsem je zatím neslyšel, takže ještě nevím jak se hledají. Velmi zřídka jsou k zahlédnutí i při denním světle a je velmi poutavé sledovat jejich způsob lovu. Znehybní třeba i na několik minut, než se přiblíží muška, pak šlehnou jazykem a otočí se třeba o 180 stupňů. Poté celý proces opakují, než je po čase napadne přeskočit na jiný list. Velmi legrační je sledovat, jak loví kapku vody. Jazyk mají tak rychlý, že se mi ještě nikdy nepodařilo trefit se do záběru.
   

Leptopelis christyi

 

Phyllobates vittatus

 
Zástupci tohoto druhu se pohybují pouze při zemi v mechu, takže zřejmě vychytají nejvíce slizkých vitamínů. Jenže tím pádem jsou během zimy nejvíce v ohrožení, neboť přímo na podlaze v noci klesá teplota k 5°C a to se jim asi nebude moc líbit. A to jsou navíc ještě tak hloupé, že zalézají pod podlážky přímo na beton.
 

Hyperolius argus

 

Hyperolius puncticulatus

 
Na závěr ještě musím poznamenat, že zatím nepoškodili byť jen jediný květ či výhonek. Také větrací otvory můžou být klidně otevřené, drží se uvnitř ve vlhkém prostředí a na suchu prakticky během několika hodin hynou.
 
 
GALERIE