|
|
|
|
|
||||||
Tuto malou, sympodiální, rostlinu se silnými kořeny, do roku 1992 klasifikovanou jako Saccolabium, lze nalézt pouze na Tchaj-wanu, kde roste v teplých oblastech, epifytně, v horských prosluněných lesích, často na kmenech fíkusů, ve výškách kolem 300 metrů. Krátký, vzpřímený, silný stonek nese ve dvou řadách několik protáhle elipsovitých, silně kožovitých, 7-14 cm dlouhých, nepatrně dvou-laločnatých listů. Květenství je úžlabní, postranní, převislé, až 15 cm dlouhé, nesoucí v hustém hroznu větší množství malých, masitých, voskovitých květů, otevřených současně. V přírodě vykvétá během podzimu a zimy 1,5 cm velkými, bílými květy, vonícími jemně po kokosu.
Tento tchajwanský endemit je často zaměňován s druhem rostoucím endemicky na Filipínách - T. quisumbingii. Ale je otázkou, jestli se opravdu jedná o dvě rozdílné rostliny. I když určité rozdíly zde jsou jak ve vybarvení květů, tak v jejich trochu odlišné vůni.
Rostlinu montujeme na holou, nebo jen částečně zamechovanou podložku. Umístíme na teplejší, dostatečně vlhké, polo-stinné stanoviště s jasným světlem a dobrým prouděním vzduchu, kde při vyšší vlhkosti snáší poměrně dobře i částečné oslunění. Přírodní stanoviště této rostliny je celoročně trvale vlhké a tak pokud ji máme navázanou na podložce, musíme jednou denně kropit. Jestli je umístěna v nádobě, je frekvence zalévání samozřejmě nižší - jedenkrát za 2 - 4 dny podle ročního období.
Synonyma: Parapteroceras quisumbingii ; Saccolabium kotoense; Saccolabium quisumbingii; Tuberolabium quisumbingii.
