|
|
|
|
|
||||||
Tento nedávno přiřazený (2001), větší druh, nesoucí název po anglické orchidejáři, jehož domovem je Ekvádor, Kolumbie, Venezuela, Guyana a Trinidad, kde roste v teplých až horkých oblastech, ve výškách od 300 do 500 metrů. Zcela nepatrné pahlízky nesou jediný, vzpřímený, kožovitý, protáhle kopinatý, zelený, purpurově tečkovaný (oslí ucho) list. Květenství je bazální, silná, až 45 cm dlouhá lata, nesoucí 10 - 12 voskovitých, trvanlivých, vonících, barevně variabilních květů, velkých asi 6 cm. V přírodě vykvétá během léta a podzimu.
Tato moje doposud nejmohutnější rostlina, jejíž největší list má rozměry 30 x 10 cm, je zavěšena nahoře pod krycí deskou, ve velmi jasném světle, kde panují vyšší teploty zároveň doprovázené dobrým prouděním vzduchu. Je umístěna v dřevěném košíku naplněném kousky korku prokládanými rašeliníkem. Kromě každodenního kropení, jednou týdně důkladně ve vaničce prolévám substrát dešťovkou (tak jako většinu košíkových rostlin). Květenství, narostlé do délky 36 cm, nese velmi silně vonící květy, které jsou schopné ve slunečných dnech provonět celý skleník koncentrovaným, těžko popsatelným odérem. Vydrží na rostlině velmi dlouhou dobu.
A kropenaté listy se líbí zřejmě i jiným obyvatelům skleníku…
Takhle si obložili mravenci počátkem léta nový výhonek rozcupovaným rašeliníkem. Měl jsem z toho nejdříve strach a často jsem silnou vrstvu obložení odstraňoval, ale později se ukázalo, že výhonku, až na malé ochutnávky, moc neublížili.
Synonyma: Lophiaris fragrans; Lophiaris lanceana; Oncidium lanceanum; Oncidium lanceanum f. aureum.
