|
|
|
|
|
||||||
Tento malý druh, nesoucí název po sopečném vulkánu středo-západu Ekvádoru, zde roste v teplých až vlažných oblastech, epifytně v mokrých horských lesích, ve výškách od 1300 do 2700 metrů.
Drobná, vejčitá pahlízka, zahalená u báze několika dvouřadými, překrývajícími se pouzdry, nese jediný, vrcholový, vzpřímený, kožovitý, protáhle obvejčitý, špičatý list, dole zúžený do řapíkaté báze. Květenství je úžlabní, až 25 cm dlouhé, obloukovité, nesoucí několik zvláštních, bočně zploštělých květů, širokých pouze 0.5 cm. Po odkvětu hlavního stvolu květenství často dochází k jeho větvení z nodů v jeho bazální části. V přírodě vykvétá během jara od mladých, ještě nevyzrálých pahlízek.
Rostlinu pěstuji navázanou, umístěnou přímo na zárubni okna, při zemi v chladnější části skleníku. Má ráda dobré proudění vlhkého vzduchu, světlo jasné, rozptýlené.
A takhle to vypadá, když dovozce (Peruflora) netrefí název (S.latipetalus). Již první rostlina byla dodána pod nesprávným názvem S.hirtzii a tak jsem na druhý pokus čekal lepší trefu. Rodící se květenství bylo poměrně husté a krátké na rozdíl od první rostliny a tak jsem doufal, že tentokrát to vyjde. Když se začaly otvírat první květy, bylo jasné že zase "netrefa". Rostlina je tentokrát usazena v malém zamechovaném košíčku vyplněném středně hrubými koko-chipsy, neboť přišla v poměrně dezolátním stavu a tak jsem před zimou neriskoval navazování na podložku. Ale květy jsou to poměrně hezké…
Synonyma:
