|
|
|
|
|
||||||
Tato robustní až 35 cm velká rostlina, nese název po městu Satipo v Peru, poblíž kterého byla objevena. Zde roste v mokrých horských lesích, epifytně na starých citrusech, ve výškách poblíž 800 metrů. Ploché, vroubkované, obvejčité pahlízy, kryté u báze překrývajícími se listy, nesou na vrcholu jediný, úzce protáhlý, kožovitý, šikmo dvoulaločný list. Květenství je úžlabní, převislé, hroznovité, řídce poseté bílými květy s karmínovým zdobením a nápadným červeno - purpurovým kalusem na pysku. V přírodě vykvétá od září do prosince, voní sladce a jako suchá sláma (údajně).
Rostlinu mám přichycenou na lehce zamechovaném, protáhlém kusu kůry, kterou zcela pokryje svými dlouhými, drátovitými kořeny, které dole splývají volně do prostoru. Má ráda teplejší prostředí s jasným, rozptýleným světlem a dobrým prouděním vlhkého vzduchu. Celoročně vydatné přestřikování je nutné během chladnějších zimních měsíců zmírnit neboť na zbylou vodu v paždí listů často reaguje jejich opadem. Je lepší dobře promočit splývavé vzdušné kořeny a rostlinu samotnou pouze jemně mlžit.
Vykvétá během léta a květy opravdu sladce voní, ale vůni bych rozdělil na dvě části. Ta první je nasládlá, trochu jako po šeříku a ta druhá, pravý opak, přirovnal bych to k odéru z kobylince a obé je přírodou umně smícháno tak, že není poznat která vůně vlastně převládá.
Synonyma:
