|
|
|
|
|
||||||
Tento miniaturní druh lze nalézt v čínské provincii Yunnan, Thajsku a Barmě, kde roste jako epifyt nebo litofyt v teplých až horkých oblastech, ve výškách od 50 do 1500 metrů.
Zploštělé, polo-okrouhlé pahlízy, kryté suchým, okrasným, síťovitým pouzdrem, nesou dva vrcholové, elipsovité, ochlupené listy. Květenství vyrůstající z vrcholu pahlízy je krátké, nesoucí 1 nebo 2 ohnivě červené, ochlupené květy, velké pouze 0,5 - 0,8 cm. V přírodě vykvétá během jara.
Rostlina je na zamechované podložce, na poloteplém, stinném stanovišti, kde dostává celoročně bohatý přísun vody kromě zimy, kdy jí opadají listy a staré pahlízky značně seschnou až téměř zmizí, což mne první rok poměrně vyděsilo, myslel jsem dokonce, že rostlinka je mrtvá. V tomto období podložku pouze sem tam orosím, aby zcela neuschl přirostlý mech a čekám na jaro, kdy poté co se zazelená nový mech vyrážejí i první lístky. Květy se objevují už za další 2 měsíce, ale v tento čas (červenec) u mne poměrně značně kolísá vlhkost vlivem vysokých teplot, takže zatím nikdy nedošlo k jejich úplnému otevření. Přesto na sytě cihlovém podkladu vynikají nápadné světlé bodliny rozeseté po celém vnějším povrchu květu.
Synonyma: Eria ustulata 1874; Pinalia ustulata 1891.
