|
|
|||||||
Pochází z teplých vápencových oblastí poloostrovní Malajsie a Sarawaku, kde roste epifytně a nebo častěji jako litofyt na vápencových útesech, ve výškách od 400 do 700 metrů. Krátký stonek, zcela zakrytý listovými pouzdry, nese 2-4 lžícovité, protáhle obvejčité až elipsovité, nazad ohnuté listy, nápadně žilkované na vrchní straně. Květenství je vzpřímené, větvené, zhruba dvakrát delší než listy, nesoucí několik květů až 4 cm velkých. Barva květu je variabilní od bílé po zelenkavou nebo žlutou, se dvěmi hnědavými proužky ve spodní části. Pysk má typicky lasturovitý tvar, od kterého je odvozen i název rostliny. Kvetení probíhá v přírodě během podzimu a může trvat u dospělé rostliny 4-6 týdnů. Někdy ovšem vykvétá i během jara.
V kultuře vyžaduje rostlina teplé stanoviště (s údajně nižší světelnou intenzitou než ostatní druhy). Důležité je dobré proudění vlhkého vzduchu a celoročně dostatečná zálivka adekvátní k okolním teplotám.
Nemile mne překvapilo, že u květu na fotografii nedošlo k úplnému rozevření a také jeho životnost se mi jeví poměrně malá. Třetí den už se začal zavírat. Ale přisuzuji to nízkému věku a ještě malému vzrůstu rostliny, která je oproti popisu z přírodních lokalit sotva poloviční.
Synonyma: Polychilos cochlearis.