ORNITHOCEPHALUS  DOLABRATUS

Ornithocephalus dolabratus

Malá vějířovitá rostlinka pocházející z Kolumbie, jihozápadu Ekvádoru a Peru, kde roste epifytně na větévkách stromů, v teplých, sezónně suchých, horských mlžných lesích s častou noční mlhou, ve výškách 400 - 1300 metrů. Zkrácený stonek, zcela zakrytý četnými, podélně složenými, u báze překrývajícími se listovými pouzdry, nese 8 - 10 vzpřímených, jezdivých, polo-dužnatých, protáhle elipsovitých, ostrých, někdy šikmo polo-srpovitých, opadavých listů. Květenství je hroznovité, postranní z úžlabí listového pouzdra, obloukovité, mnohem delší než listy, holé, nesoucí volně 8 - 13 květů. Květy jsou asi 3 mm velké, bílé, se zeleným, uzlinatým kalusem a trojhranným, ostrým, u báze mírně šípovitým pyskem.
Rostlinu charakterizují holé květy (čistě bílé) i květenství, úzký trojúhelníkovitý pysk s ostrým, nazad ohnutým apikálním lalokem. Hlavní doba kvetení vychází v přírodě na červenec až říjen. Název nese na počest svého objevitele - Roberto Estrada z Guayaquil, Ekvádor.
Rostlinu montujeme na trvanlivou podložku, hlavou dolů, s trochou mechu kolem kořenů. Poskytneme teplejší, jasné ale přistíněné, dostatečně vlhké stanoviště s dobrým prouděním vzduchu a celoročně vyrovnanou zálivkou. Prostor kolem ježatých kořenů nesmí být neustále vlhký, neboť ty musí mít možnost mezi zálivkami dostatečně oschnout. Proto je lze spatřit u většiny druhů z velké části nad povrchem podkladu, do kterého pronikají často až dále od báze rostliny. Kvetení u mne většinou začíná na přelomu ledna a února.
Jednu z rostlin mám umístěnou na korkové větévce společně s Lepanthes tentaculata a Aerangis punctata asi 80 cm nad radiátorem topení, takže i během zimy může obdržet vydatnou zálivku bez hrozby přemokření. Zde také během ledna probíhá první kvetení. Druhá je zavěšena na košíku s Phalaenopsis parishii a vykvétá během února.
Synonyma:  Ornithocephalus estradae.