|
|
|
|
|
||||||
Tento menší druh, známého rodu, roste epifytně v teplých až vlažných oblastech, od Kolumbie až do Peru, na často nechráněných, exponovaných, křovinatých svazích, v mokrých, horských lesích, ve výškách od 1600 do 1800 metrů. Pahlízy jsou zploštělé,vejčité, vrásčité, hnědě kropenaté, kryté 2-3 listeny, zakončené dvěmi vrcholovými, protáhlými, zaoblenými listy, které jsou podélně složené u báze. Květenství je úžlabní, obloukovité, hroznovité, až 25 cm dlouhé, nesoucí 5 -10 hvězdicovitých, až 8 cm velkých květů. Vykvétá během jara od zralé pahlízy a květy v odpoledních hodinách příjemně, nasládle voní.
Rostlina vyžaduje jasný stín a nebo i dopolední slunce, během růstu stálou vlhkost a zálivku, po dobu zimních měsíců zřetelné ochlazení a přísušek. Květy krásně provoní skleník po šeříku.
Rostlinu mám po celou dobu usazenou v hrubých koko-chipsech, které prolévám vodou prakticky pouze během letních měsíců a to spíše sporadicky. Protože je položena těsně nad zemí, nijak zvlášť ji nezalévám, dopadá na ní pouze voda z kropení nad ní pověšených rostlin, což rozhodně nijak závažně nepromáčí substrát. Proto je zřejmě také valná část kořenů rozprostřená mimo nádobu, hledajíce pod ní vláhu ve vlhkém mechu.
Světlejší fleky na listech jsou pozůstatkem boje proti puklicím, které se mi během jedné zimy nekontrolovaně rozšířily z kytky zakoupené na burze. Tehdy jsem musel poprvé použít chemický postřik a vyvraždil tím velkou část žabího osazenstva. Od té doby stříkám rostliny preventivně ihned po donesení domů, ještě před umístěním do skleníku a žabkám jsem vyrobil líheň na ovocné mušky, aby měly dostatek i během zimních měsíců. Při posledním focení nese rostlina 12 + 9 navoněných květů.
A protože jsou květy nádherně kontrastní, nedá mi to a musím vždy alespoň nějaké nafotit.
Synonyma:
