|
|
|
|
|
||||||
Tento menší druh se vyskytuje pouze v severovýchodní Kolumbii, kde roste epifytně ve vlažných až studených deštných lesích, ve výškách od 2300 do 2600 metrů. Tenké, vzpřímené stopky, zahalené u báze několika uzavřenými, trubkovitými pouzdry, nesou jediný, vzpřímený, kožovitý, elipsovitý, zaoblený list, klínovitý dole do útlého řapíku. Květenství je tenké, vzpřímené, 5 -10 cm dlouhé, nesoucí jediný květ, velký až 5 cm, pod a nebo mezi listy. Název nese rostlina podle zvláštních znaků na sepalech. Tento druh je v rodu jedinečný tmavě purpurovým, žebrovitým kalusem u báze ocasu dorzálního sepalu. V přírodě vykvétá během podzimu a zimy.
Rostlinu umístíme buď do nádoby s jemnějším substrátem, nebo namontujeme na podložku s mechem kolem kořenů. Stanoviště vyhovuje chladnější, přistíněné, dostatečně vlhké s pravidelnou závlahou a dobrým prouděním vzduchu. V kultuře vykvétá během chladnějších měsíců, kdy jsou ideální podmínky pro dosažení co největšího rozdílu mezi denní a noční teplotou. Vyhovující zimní denní teplota je 14 - 16°C.
Na druhou stranu není nutné mít u těchto chladnomilných druhů přehnané obavy z vysokých letních teplot. Mám vyzkoušeno, že při zvýšené frekvenci závlahy přežijí těch pár týdnů vedra celkem v pohodě, většinou pouze zastaví svůj růst. Podmínkou je vydatná, nepřetržitá ventilace vzduchu.
Synonyma:
