|
|
|
|
|
||||||
Tento druh lze nalézt v teplých až studených oblastech Japonska, Hongkongu a Tchajwanu, kde roste v podhorských a horských lesích, epifytně na kmenech a větvích borovic a listnatých stromů, ve výškách 500 - 2000 metrů. Většinou 2 - 10 cm dlouhý stonek nese ve dvou řadách několik střídavě rozmístěných, masitých, kožovitých, protáhle srpovitých nebo obvejčitě kopinatých, někdy mírně šikmo dvoulaločných, mírně zvlněných listů, velkých 5 - 14 cm, s většinou zašpičatělým, mírně zahnutým vrcholem. Květenství je krátké (2 - 3 cm), úžlabní, nesoucí v hustém okolíku 4 - 7, ale někdy i více než 10, až 2 cm velkých, vonících, zelenkavě žlutých květů. V přírodě vykvétá během podzimu.
Rostlinu montujeme na holou, nebo jen lehce zamechovanou, trvanlivou podložku, kterou během pár let téměř celou pokryje bohatě přirůstajícími kořeny. Stanoviště vyhovuje polo-stinné, v zimě spíše vlažnější, dostatečně vlhké a zavlažované pravidelně po celý rok. Vykvétá pravidelně začátkem podzimu nezaměnitelnými, žlutými květy.
A když jsem jednou ve sklenících v Mnichově uviděl krásně převislou rostlinu s nezvykle dlouhým, klikatým stonkem u které živě diskutoval hlouček Němců, že to v žádném případě nemůže být G.japonicus, ani na chvíli jsem nezaváhal a odkoupil ji do svého vlastnictví (jsem prostě zvědavej). Navázal jsem ji na zamechovaný kousek kůry a zavěsil k oknu do jasného světla mezi ostatní družky. Po roce napínavého čekání, provázeného vydatnou závlahou, se větvená rostlinka odměnila dvojitým květenstvím, z čehož spodní květenství bylo opravdu bohaté, čítající 14 překrásných, žlutavě-zelených kousků. Prostě štítek nelhal a zase jednou vyjímka potvrzuje pravidlo.
Synonyma: Gastrochilus holttumianus; Gastrochilus somai; Gastrochilus taiwanianus; Saccolabium japonicum 1891; Saccolabium somai; Saccolabium taiwanianum.
