|
|
|
|
|
||||||
Malá epifytní rostlinka pocházející z Kostariky, kde roste v teplých až vlažných, velmi vlhkých, neopadavých lesích, ve výškách od 800 do 1100 metrů. Táhle kuželovité, ochlupené, téměř vzpřímené, 1 - 3 cm dlouhé stopky, zahalené u báze trubkovitými, ochlupenými listeny, nesou jediný dužnatý, polokožovitý, oboustranně hustě ochlupený, bradavčitý, vejčitě - kopinatý list u báze klínovitý do krátkého řapíku, velký 4 x 1,5 cm. Květenství je krátké, ochlupené, nesoucí jediný, ochlupený květ, velký asi 0,5 cm, držený poblíž báze listu. V přírodě vykvétá během zimy.
Rostlinu můžeme usadit do jemnějšího substrátu, nebo navázat na podložku s kořeny překrytými mechem. Vyhovovat bude stinné, mírně teplé prostředí s vysokou vlhkostí a dobrým pohybem vzduchu. Pokud je rostlinka na podložce, je třeba zálivku provádět denně, protože nikdy nesmí vyschnout na dlouhou dobu, ale zároveň je třeba být opatrný, neboť na přílišné přemokření reaguje zahníváním. Proto je tak důležitý pohyb vzduchu kolem rostliny, obzvláště při zvýšené vlhkosti po zálivce.
Všeobecně je pro tyto "bezpahlízaté" rostliny dostačující hladina vlhkosti v rozmezí mezi 60 - 80%. Důležité je vypozorovat kdy zalévat, neboť přesto-že rostlina může uchovat nějakou zásobu vody v listech, je třeba poskytnout vláhu až ve chvíli kdy prostředí kolem kořenů začne být suché, ale před tím něž vyschne kompletně.
Rostlinu jsem nedávno koupil už "nakvetlou" (pod nesprávným názvem D.hirsutissima), na bázi listů začínají po odkvětu rašit dceřiné rostlinky a já zatím nevím, jestli je to tak běžné a nebo je to nějaká chyba v pěstování. Na druhou stranu, na některých listech se opětovně utváří nové květenství.
Velmi podobná tomuto druhu je D.hirsutissima, která má ovšem kropenaté sepaly a petaly, namísto pruhovaných u D.pilosissima. Také tvar pysku je viditelně odlišný.
Synonyma: Pleurothallis pilosissima 1923; Restrepia pilosissima 1937; Restrepiella pilosissima 1966.
