Dracula Luer 1978

PODČELEĎ Epidendroideae, TRIBUS Epidendreae, SUBTRIBUS Pleurothallidinae.

Rod, zahrnující asi 100 druhů, je rozšířen po celém horském pásu And v Jižní Americe, včetně horského pásma střední Ameriky. Rostliny rostou převážně ve vyšších polohách s vyrovnanými chladnějšími teplotami, převážně jako epifyty ve vlhkých lesích, ale i litofytně na skalách, v obou případech většinou v mechových polštářích. Tak jako rod Masdevallia, vyrůstají ze zkráceného oddenku neznatelné pahlízy přeměněné v tenké články nesoucí pevný, protáhle kopinatý list s centrálním žebrem. Květenství jsou většinou vzpřímené nebo oblou-kovité, často prorůstající dolů substrátem, zakončené ve většině případů jedním květem. Pokud je květů více, otvírají se postupně v dlouhých časových intervalech. Málo trvanlivé květy jsou bizarní, tajuplné a zároveň i trochu legrační. Srostlé, často třásnité sepaly, jsou zakončené dlouhými vlásečnicovitými výběžky, petaly jsou velmi drobné. Pysk je mušlovitý a spolu se sloupkem dodává květu tajuplný až strašidelný vzhled.
Důležité je vědět, že všeobecně rozšířený názor o chladnomilnosti celého rodu není až tak správný. Mnoho druhů vyžaduje alespoň temperované (D.cordobae) a některé dokonce teplé (D. lotax) prostředí. Na druhou stranu, chladnomilných druhů je opravdu většina.
Většinou rostliny preferují dobře větrané, značně zastíněné stanoviště (ideální je východní nebo severní poloha) s celoročně vyrovnanými chladnějšími teplotami mezi 12 a 18°C, dostatečné přestřikování a mlžení. V žádném případě přímé sluneční světlo.
Jedním z hlavních předpokladů pro úspěšnou kultivaci je vysoká vlhkost vzduchu, kdy ideální rozsah je od 70 do 90%. Z těchto důvodů je také žádoucí dobré proudění vzduchu a jeho výměna. Tolerují sice kratší teplejší periody, ale kořeny nesmí nikdy zcela vyschnout. Proto je lepší rostliny pěstovat v dobře propustném a přitom nasáklivém epifytním substrátu.
Trochu jednodušší variantou je usazení rostlin do substrátu v děrované nádobě. Používám dřevo - laťkové košíky vystlané na dně molitanem, po stranách většinou mechem a jako substrát koko-chipsy s trochou rozsekaného rašeliníku. Kořeny tuto směs vyloženě milují a během krátké doby zaplní substrát i laťky košíku. Drží při pravidelné závlaze rovnoměrně vlhkost a na rozdíl od kůrového substrátu nedochází k jeho rozkladu po mnoho let, takže rostliny není nutno přesazovat.
Pokud si troufneme na epifytní umístění, musíme použít trvanlivou podložku, kořeny podložit vrstvou rašeliníku a dostatečně obložit mechem. Řada pěstitelů rostliny také pěstuje přímo v rašeliníku a tady platí jednoduchá zásada, pokud se daří mechu, daří se i kořenům. Kořenový bal musí být neustále vlhký (ne nacucaný).
Při nízkých teplotách musí být také snížena úměrně i zálivka, zatímco při vyšších letních teplotách můžeme rostliny po ránu kompletně promočit. Hnojení je třeba během pošmourných zimních dnů zcela vynechat.
Protože je pěstuji navázané na dobře zamechované podložce, ve společném skleníku s teplými rody, vím že zdárně přežívají i letní teploty nad 25°C. Během těchto dnů je obzvláště důležitá velmi vysoká vlhkost a dobré proudění vzduchu. Dokonce mají snahu i nakvétat, ale květ se většinou neotevře a odpadne, neboť všechny druhy jsou velmi náchylné na větší kolísání vlhkosti a teplot obzvláště při kvetení. Při nástupu chladnějších podzimních dnů, před zahájením topné sezony, se všechny radují z přežitého teplého léta bohatým kvetením.