|
|
|
|
|
||||||
Tento větší druh, nesoucí název po manželce francouzského orchidejáře, je rozšířen v teplých až horkých oblastech Malajsie, Bornea, Javy, Sumatry a na východ k Filipínám, kde roste převážně epifytně, ale příležitostně jako litofyt, nejčastěji v nížinách, často na stromech převislých nad řekou, ve výškách až do 1500 metrů. Protáhlé, cylindrické, k vrcholu zúžené, vrásčité pahlízy, nesou dva vrcholové, kopinaté až obvejčité, zaoblené, mírně zašpičatělé listy, postupně dole zúžené do 5 cm dlouhé, řapíkaté báze. Květenství, vyrůstající od báze vyzrálé pahlízy, je až 45 cm dlouhý, převislý hrozen, nesoucí na statné rostlině až 40, po citronu vonících, současně otevřených květů, velkých 6 cm. Zajímavé je částečné přivírání květů na noc a jejich znovu-rozprostření s příchodem světla. V přírodě vykvétá během zimních měsíců.
Rostlina je usazena v hrubých koko-chipsech prokládaných rašeliníkem, zavěšena ve vyšších, teplejších polohách na stěně, kde poblíž stropní krytiny obdrží hodně jasného, rozptýleného světla. Mám ji už mnoho let a až poté, co jsem v létě přidal do substrátu větší podíl rašeliníku a výrazně zvýšil závlahu, došlo v polovině ledna k prvnímu kvetení na kratším květenství s devíti příjemně vonícími květy.
Synonyma: Chelonanthera cymbidioides; Coelogyne macrobulbon; Coelogyne plantaginea; Coelogyne steffensii; Coelogyne stellaris; Pleione macrobulbon; Pleione plantaginea; Pleione rochusseni.
