|
|
|
|
|
||||||
Menší bezlistý epifyt rostoucí v horkých až vlažných oblastech Barmy, Thajska a Laosu.
Rostlinku tvoří masa dlouhých, plazivých, šedo-zelených kořenů vyrůstajících z velmi krátkého, většinu času bezlistého stonku. Květenství je vzpřímené až zaoblené, krátce ochlupené, purpurově kropenaté, až 20 cm dlouhé, nesoucí hrozen 10 - 20 vonících květů, velkých 1,2 - 2 cm. Květy jsou žluté s velkou hnědou skvrnou na každém okvětním plátku. Samozřejmostí je nápadný, bílý, vakovitý ve předu rozštěpený pysk se vzpřímenými postranními laloky a diskem se dvěmi silnými, bradavčitými, ochlupenými hřebeny.
Na rostlině se z masy často divoce rostoucích kořenů vynořuje většinou květenství několik. V přírodě rostlina vykvétá během podzimu a zimy, zatímco v kultuře od druhé poloviny zimy často až do podzimu, kdy mohou někdy postupně přirůstat i nová květenství. Lístek který se na rostlině objevuje je krátký, kopinatý a vždy po čase opadává.
Rostlinu pěstujeme v dobře větraných, stále dostatečně vlhkých, velmi jasných prostorách. Preferuje teplé stanoviště s poklesem teplot během zimních měsíců. Kořeny nesmí nikdy zcela vyschnout na dlouhou dobu.
Zatímco nahoře vyobrazená dospělá rostlina zcela porůstá prázdný hliněný květináč, druhá je mladý semenáček namontovaný na korkové podložce ke které postupně přirůstá. Dobře patrný je kyjovitý tvar jemně ochlupeného květenství, které nese bílo-zelenkavé květy, na zadní straně jemně ochmýřené, s bílým pyskem, hnědě až karmínově značeným na vnitřní straně. Poznávacím znamínkem je vodorovný proužek v přední části postranního laloku pysku.
A od tohoto druhu už také řadu let sháním prostou formu a stále marně. Už v pořadí třetí rostlina je zase "alba". I když květy mají svoje kouzlo, změnu bych uvítal. Ale zas je to napínavé…
Synonyma: Chiloschista indica; Chiloschista lunifera; Sarcochilus luniferus; Thrixspermum luniferum.
