Pochází ze středu a severu Jižní Ameriky, západní Indie a přilehlých oblastí.
Je to jedno až dvoukvětý epifyt, rostoucí ve vlažných až teplých podmínkách pobřežních deštných lesů do výšky 1800 m, kde často jako by znaveně visí z hostitelských stromů. Roste ve stejné oblasti jako B. nodosa.
Štíhlé, táhle kuželovité, stonky, zahalené od báze suše blanitým, trubicovitým pouzdrem, nesou jediný vrcholový, šídlovitý, táhle kuželovitý, masitý, kožovitý list, zdobený podélným žlábkem. Květenství, dlouhé do 20 cm, vyrůstá ze spoje jednotlivého listu a táhle kuželovitého stonku. Květy, velké asi 18 cm, mají až 11 cm dlouhé, nažloutlé nebo nazelenalé tepaly, pentlicovitě protáhlé a jejich noční vůně poněkud připomíná tchoře. Stejný tvar má i špice pysku.
Vykvétá od léta do podzimu na květenství které je téměř tak silné jako list a květy zrozené v pozdnějším ročním období, vystavené náhlému ochlazení, budou mít načervenalý nádech, což je typické pro tento rod.
Rostliny pěstujeme na světlém místě, mírně stíněné proti největšímu úpalu. Mají po kropení brzy osychat a proto nejlépe prosperují na kusu borky, bez jakéhokoliv substrátu.
Nově navázané rostlině podkládám ještě ne zcela rozrostlé kořeny mechem, abych udržel jejich okolí déle vlhké. Časem, když kořeny zaplní větší část podložky, není už mechu tolik zapotřebí, protože jsou schopné při kropení větší plochou nasáknout dostatek vláhy.
Synonyma: Bletia cucullata ; Brassavola appendiculata ; Brassavola cucullata var cuspidata ; Brassavola cucullata var elegans ; Brassavola cuspidata ; Brassavola elongata ; Brassavola odorattissima ; Cymbidium cucullatum ; Epidendrum cucullatum.