Angraekoidní orchideje Madagaskaru
"Robert Johnstone"
Madagaskar je domovem mnoha angraekoidních orchidejí.
Tento ostrov je téměř 1600 km dlouhý a 480 km široký. V podstatě je hornatý, téměř celý v tropické zóně, ale s velkým klimatickým rozsahem z 2886 m výšky do pobřežních nížin s tropickým lesem, který v některých místech přechází v náznaky pouště. Okolo 15 000 km2 zabírá les (to jsou pouze 4%) s asi 10 000 druhy rostlin. Madagaskar je spojován s Komorskými ostrovy, Seychelami a souostrovím Maskarény. První důležitou botanickou práci vykonal Etien de Flacourt, francouzský správce, roku 1648. Většinu sběrů a třídění provedli francouzští a angličtí badatelé ve spolupráci s němcem C.Rutenbergem, po kterém jsou některé druhy pojmenovány. Mnozí z nich však zaplatili své nadšení smrtí na zákeřnou malárii.
Teplota ve středu ostrova ve výšce okolo 1400 metrů
V této lokalitě jsou průměrné letní denní teploty 26-27°C s nočním poklesem až k 15°C (denní rozsah tak činí až 12°C). Průměrná vlhkost je zde během léta a podzimu 70-75%, během pozdní zimy a předjaří klesá k 60-65%. Také srážky jsou poměrně vydatné od pozdního jara do ranného podzimu, poté se během podzimu poměrně náhle sníží a začíná suché období, které vydrží až 5 měsíců, než začne předjaří. Průměrné zimní teploty jsou během dne 21-22°C s nočním ochlazením na 8-9°C (denní rozsah 12-14°C). Přestože se množství srážek v tomto období značně sníží, vlhkost zůstává dostatečně vysoká, neboť rostliny obdrží dodatečnou vláhu od vydatné rosy a z pozdní noční mlhy.
Nižší nadmořská výška
Teploty na stanovišti dosahují v letním období průměrně během dne 31-32°C a v noci 24°C. (Teploty pro Komorské ostrovy jsou o 6°C nižší). Průměrná vlhkost je od léta do podzimu 75-85%. Také dešťové srážky jsou během letního období poměrně vydatné. Naopak během podzimu a zimy začíná 6-ti měsíční suché období, kdy dokonce i rosa je vzácností. Průměrné teploty jsou 29°C ve dne a 21°C v noci a vlhkost klesá na 65%.
Angraekoidní orchideje
KMEN Vandae (zahrnující rod Vanda).
Angraecoid pochází z názvu hlavního rodu Angraecum, který zahrnuje přes 200 druhů, kdy 125 z nich je z Madagaskaru. Jméno pochází z malajského názvu pro orchidej (anngrek) a Angraecum je jeho latinským překladem. Nejvíce charakteristické pro rod je přítomnost vyvinuté ostruhy nebo nektaria, jejíž délka ve většině případů přesahuje dalece průměr květu. Listy jsou neopadavé, masité a obvykle dvoulaločné, bez pahlíz. Rostliny jsou převážně epifytní, příležitostně litofytní či terestrické. Květy, většinou bílé, zřídka nazelenalé, hnědavé či žluté, jsou často voskovité, hvězdicovité, během dne většinou nevonící, zato v noci šířící širokou škálu vůní, přitahujíce k sobě různé noční můry za účelem opylení. Většina květů má tvar šesticípé hvězdy a všechny mají delší či kratší ostruhu. Několik druhů je rozšířených i v tropické Americe.
Hlavní čtyři rody jsou Angraecum, Aeranthes, Jumellea a Aerangis.
Další rody, jako Sobennikoffia, Neobathiea, Cryptopus, Oeonia, Oeoniella, Chamaengis a Beclarida jsou zahrnuty jako menšinové.
NĚKTERÉ RODY:
Angraecum - zahrnuje přes 200 druhů (rozčleněných na19 sekcí) ze kterých 125 pochází z Madagaskaru. Všeobecně epifytní rostliny jsou značně proměnlivé ve velikosti vzrůstu i květů. Květenství jsou jedno i více-četná, nesoucí obvykle bílé, ale někdy i zelené, jantarové nebo hnědé květy, či alespoň některé jejich části.
Aerangis - má přes 25 druhů, které svým habitem připomínají zástupce rodu Phalaenopsis. Květenství má tři a více květů uspořádaných ve dvou řadách. Květy samotné bývají značně velké v poměru k rostlině. Rostliny jsou monopodiální a většinou epifytní. Rostou na přistíněných místech poblíž vodních toků (s vyjímkou A.cryptodon). Lepší je rostliny namontovat než usazovat v nádobách.
Aeranthes - více než 40 druhů z Madagaskaru, většina epifytních, rostoucí na větvích nebo kmenech stromů. Rostliny mají jemné kořeny a jsou prakticky beze stonku. Květenství je běžně převislé, velmi tenké, drátovité, s jedním nebo více květy, které se otvírají postupně. Mnoho druhů má květy téměř průsvitné nebo sklovité, většinou však nazelenalé nebo zelenobílé, pavoukovité svým vzhledem. Ostruha je krátká, hokejkovitá.
Jumellea - zahrnuje přes 60 epifytních nebo litofytních druhů v sedmi skupinách. Některé jsou zcela beze stonku a jiné naopak se stonkem dlouhým. Květenství je téměř vždy krátké, jednokvěté. Hřbetní sepal je nazpět ohnutý, čímž se odlišují. Květy jsou menší, čistě bílé a jemně voní.
Tyto odolné rostliny jsou v kultuře poměrně dobře rostoucí při středně jasném osvětlení.
Sobennikoffia - pouze několik terestrických nebo epifytních druhů, které mají velké bílé nebo nazelenalé květy v mnohokvětém květenství. Ostruha je obrácená a je pokračováním pysku.
Neobathiea - zahrnuje 6 druhů ze západu nebo severu Madagaskaru. Květy, podobné jako u rodu Jumellea jsou nazelenalé a je jich více v květenství.
Oeonia - zahrnuje pouze několik bělokvětých, epifytních druhů, které jsou poměrně těžko kultivovatelné.
Oeoniella - pouze tři epifytní druhy s dlouhým stonkem a převrácenými bílými květy.
Kultura všeobecně
Požadavky na světlo jsou od nízkého po vysoké v závislosti na druzích. Rostou v rozmezí teplot od horkých po vlažné, ale všechny potřebují přirozený výkyv teplot mezi dnem a nocí pro iniciaci kvetení. Vlhkost vzduchu minimálně 60% je žádoucí, současně s vydatným pohybem vzduchu, který tyto rostliny doslova milují. Na Madagaskaru jsou časté noční deště vyvážené silným větrem, ale této závlaze se snažíme vyvarovat kvůli potencionální hnilobě při poklesu teplot. Důležité je používání dešťové vody. Časté mlhy a vydatná rosa zajišťují vláhu v období bez dešťů v přirozeném prostředí rostlin. Většina druhů roste v přírodě na stromech a proto je nejvhodnější rostliny navazovat na trvanlivou podložku, ale pouze za předpokladu dostatečné vlhkosti na stanovišti, jinak je lépe použít závěsný košík s hrubým substrátem. Samotné rostliny jsou kožovité a poměrně odolné jak proti chorobám, tak proti škůdcům, jen kořenové špičky jsou poměrně křehké a lehce zranitelné.
