Tento rod, jehož název z latiny odkazuje na vakovitou ostruhu, zastupuje asi 7 (některé zdroje uvádějí až 13) druhů, rozšířených po tropické Asii od Himaláje po Borneo, kde rostou převážně ve vlhkých, teplých nížinách a podhůřích, epifytně v opadavých lesích.
Rostliny jsou velmi kompaktní a svým habitem připomínají miniaturní Vandy. Stonek je většinou krátký, ale u některých druhů dosahující až 30 cm, přímý a tuhý, dvouřadě olistěný. Listy jsou většinou úzce protažené, masité, přímé či nazad obloukovitě prohnuté, kýlovité, nebo jsou téměř ploché, vždy zakončené dvěma až třemi zoubky. Hroznovité, hustokvěté, často převislé květenství vyrůstá z paždí listů a je často delší než listy. Květy jsou poměrně malé, jasně zbarvené s podobně rozestřenými okvětními plátky a často trojlaločným pyskem spojeným s bází sloupku. Květy jsou zvláštní tím, že pysk na bázi utváří dutou ostruhu.
Všechny druhy mají poměrně silné vzdušné kořeny a je lepší je navázat na holou podložku, nebo umístit do laťkových košíků s hrubým, propustným substrátem. Jasné světlo nebo i částečné oslunění je podmínkou pro dobré vykvétání rostlin, ale přes výraznou světlomilnost je třeba zabránit přílišnému "vysmahnutí" a trochu stanoviště přistínit. Přestože nároky na zálivku jsou během zimního období značně snížené, nesmí rostliny nikdy zcela vyschnout, na což nás upozorní vrásnění a měknutí listů. Přestože většinou preferují teplejší umístění, nijak jim neublíží zimní poklesy teplot k hranici 15°C (se současným omezením závlahy).
Některé čerstvě dovezené dospělé rostliny jsou háklivé na blížící se zimní období a na rychlejší poklesy teplot a pokud jsou během tohoto období déle provlhlé, reagují někdy i opadem listů. U mladých rostlin jsem zatím toto nikdy nepozoroval.
Synonyma: