VŠEOBECNÉ PODMÍNKY PRO PĚSTOVÁNÍ

Základní podmínky pro vytvoření příznivého klimatu potřebného pro dobrý růst rostlin jsou:
TEPLO, SVĚTLO, VLHKOST - v přímé úměře + dobrý pohyb vzduchu.


TEPLOTA
Ideální teplota pro orchideje závisí na jejich typu a původu.
Teple rostoucí orchideje, jako např. Phalaenopsis, mají rádi 18-20°C v noci a kolem 24°C ve dne, ale nevadí jim ani teploty kolem 30°C. Zato při teplotách klesajících dlouhodobě pod 15°C se necítí dobře a v žádném případě nesmí být delší dobu mokré, neboť dochází k rychlému zahnívání kořenů a listových středů.
Temperované,střední teploty preferuje většina orchidejí. 15-17°C v noci a 19-22°C ve dne, při teplých a slunných dnech 24°C a více. Klasickým příkladem těchto podmínek je rod Cattleya a mnoho dalších druhů.
Podle mých zkušeností tento rozsah teplot snesou téměř všechny dostupné druhy orchidejí, vyjma malého procenta druhů rostoucích ve zcela odlišných poměrech. Při laskavé péči jsou totiž orchideje značně tolerantní a přizpůsobivé, i když v přírodě vyrůstaly v odlišných podmínkách.
Chladně rostoucí , jako Cymbidium, preferují 8-13°C v noci, 16-18°C ve dne a přes 21°C za teplých slunných dnů.
Všechny tyto všeobecné směrnice mohou kolísat v závislosti na venkovních podmínkách a ročním období. K poškození rostlin dochází až tehdy, když teploty jdou dlouhodobě nad, či pod, uvedené hodnoty, nebo když dojde k náhlému ochlazení a rostliny jsou promočené.
Zcela nesmyslné je snažit se za každou cenu napodobovat "popsanou" přírodní lokalitu, kde dochází mnohdy k extrémním výkyvům teplot a rostliny to "přežívají". Velmi rychle a rády si totiž zvyknou na lepší zacházení.
Dobrým vodítkem pro přibližné určení teploty je znalost nadmořské výšky výskytu daného druhu.

SVĚTLO
Je velmi důležité pro růst a kvetení orchidejí.
Všeobecně většina orchidejí potřebuje chránit před prudkým slunečním světlem. Stavba rostliny nám většinou napoví potřebu pro větší či menší přistínění. Listy dužnaté a tvrdé snesou mnohem více slunečních paprsků než listy měkké, jemné a mnohdy i velké. Pozor na popálení přes kapičky vody.
K popálení obvykle dochází poté, když rostliny byly zvyklé na krátké zimní dny a malou sluneční intenzitu. Zároveň jsou koncem zimy a začátkem jara sluneční paprsky extrémně ostré a je třeba zvýšit pozornost, protože v tomto období se mnohé rostliny začínají probouzet k růstu prvními výhonky a zakládají na kvetení. Skleník a nebo byty, které jsou chladnější i během velkého vedra, není nutno tolik stínit.
Rostliny se nám tou trochou péče odmění silnějším vzrůstem a také bohatšími květy.

VLHKOST
Pro orchideje je zcela zásadní a poskytujeme jí tolik, kolik snesou. Napomáhá tvořit bohatý a silný vzrůst.
Rostliny mlžíme nejlépe ráno, aby měly dost času oschnout během dne, před nočním poklesem teplot. Během velmi teplých a slunných dnů je dobré tuto činnost i několikrát zopakovat (podle svých možností). Je mnoho způsobů jak zvýšit vlhkost a záleží pouze na prostředí, ve kterém rostliny pěstujeme. Od používání vlhčících zařízení a kropení chodníčků a cestiček ve skleníku, po misky s vodou naplněné štěrkem či keramzitem (musí z misky vyčnívat aby došlo k odparu), které zlepší klima kolem rostlin při pěstování např. v bytě. Pokud máme nádobu s rostlinou postavenou na takovéto misce, nesmí se její dno v žádném případě dotýkat hladiny vody. Dobré je také seskupit rostliny dohromady pro zajištění lepšího mikroklimatu, a nebo součastně pěstovat v blízkosti třeba popínavé a nebo převislé rostliny s věší plochou listů, které napomohou udržet vyšší vzdušnou vlhkost.
Je důležité chránit rostliny před prudkým sluncem, nízkými nočními teplotami, vyhnout se průvanu nebo rychlé výměně vzduchu. Během zimních měsíců je mnoho druhů odpočívajících a budou tolerovat nižší vlhkost lépe, než na jaře a v létě kdy jsou v aktivním růstu. Také během zamračených a chmurných dní není třeba tolik vlhčit.
Obyčejný bytový zvlhčovač vzduchu (humidifer) jsem pořídil během parného léta r.2006 a postavil ho vedle ventilátoru. Pouštím ho pouze od rána do večera a jen na polovinu výkonu a přesto nyní postačuje rostliny rosit pouze jednou denně. Další výhodou je, že do něj mohu dávat obyčejnou vodu a šetřit tak dešťovku. Nyní s odstupem času musím konstatovat, že rostlinám to velice svědčí, neboť vlhkost během dne tolik nekolísá, jako dříve mezi ranním a odpoledním rosením.

VZDUCH
Je ve většině případů přítomen v dostačující kvalitě i množství. Důležitý je ale jeho pohyb (cirkulace) kolem rostlin, neboť napomáhá osušit rostliny po zalévání a zároveň znesnadňuje uchycení různých plísní. V teplém letním období odvádí vzduch přebytečné teplo z povrchu listů a tím chrání rostliny před stresem z přehřátí. Oběhu vzduchu lze napomoci buď vhodnými větracími otvory a nebo vhodným ventilátorem.
Já osobně používám jeden větrák postavený na zemi, spouštějící se každou hodinu na třicet minut a jeden menší u stropu, který běží neustále.
Pokud vzduch neproudí a neúměrně stoupá vlhkost, bude ovzduší značně zatuchlé a velmi příhodné pro houbová onemocnění. Na druhou stranu, pokud je vlhkost vysoká během parných letních dnů, snášejí rostliny mnohem lépe vysoké teploty i větší oslunění.
Během těchto dnů nevětrám okny, abych udržel vlhkost, ale pouze dveřmi do chladnější chodby a pouštím ventilátory naplno. Totéž platí i pro periody, kdy dojde k náhlým poklesům teplot. Tehdy nám dobré proudění vzduchu pomůže snížit přebytečnou vlhkost.
Při dobré cirkulaci vzduchu lze také rostliny častěji rosit bez nebezpečí jejich přemokření. Pěstitelé, kteří používají automatické závlahy, se bez dobrých ventilátorů neobejdou.

ZALÉVÁNÍ
Rostliny by měly být prolité skrz na skrz vždy, když je pěstební substrát zcela suchý. Intervaly mohou být 4-7 dní v závislosti na nádobě, použitém substrátu, světlu a vlhkosti, a také ročním období. Kořenový systém nesmí zůstat mokrý po delší dobu. Promočené kořeny nemohou dýchat a začínají rychle hnít, zvláště pokud rostliny stojí přímo ve vodě. Proto do podmisky nasypeme po okraj např. keramzit a až na něj stavíme nádobu s rostlinou. Přebytečná voda v podmisce nám zároveň pomáhá zvlhčit okolí rostliny a pokud si do ní najde kořen cestu, nijak mu to nevadí.
Hliněné nádoby umožní rychleji vysušit kořenový systém, zatím co plastové nádoby, držící vlhko, jsou ideální pro mladé rostlinky, které nemají rády prudké vyschnutí kořenového systému, a pro rostliny bez zásobních orgánů (pahlíz či ztlustlých stonků).
Dešťová voda je nejvhodnější pro zalévání a rosení rostlin, neboť neobsahuje škodlivé minerály. To je obzvlášť důležité pro všechny tropické rostliny. Všeobecně voda z přirozených zdrojů je vždy vhodnější než ta z vodovodního řádu.
Rostliny by měly být udržované více vlhké během jejich růstového období (většinou jaro a léto - období delších a světlejších dnů) a teplota zálivkové vody by měla dosahovat přibližně teploty prostředí, aby nedocházelo k teplotním šokům.
Pokud si nejste jisti jak často rostliny zalévat, mám jeden trik. Naplníme nádobu bez rostliny substrátem a zaléváme společně s nimi. Kdykoliv můžeme do nádoby hrábnout a zjistit bez poškození rostliny jestli je ještě vlhký. Neměl by být promočený a ani zcela suchý.

Pro příklad uvedu moji spotřebu vody na kropení v jednotlivých ročních obdobích.
Zima - 5litrů / 2-3 dny.
Jaro - 5 litrů / 1 den.
Léto - (1-2) x 5 litrů / den.
Podzim - 5 litrů / den.
Používám 5-ti litrový postřikovač, proto ten poměr.
A také každou sobotu prolévám rostliny skrz naskrz (pokud se nejedná o velmi chladný a nebo chmurný den) a od podzimu 2007 zároveň do dětské vaničky napouštím na skleníkovou teplotu vyhřátou dešťovku a tou důkladně prolévám (samozřejmě nad vaničkou) kytky umístěné v nádobách a některé miniaturní montované druhy. Substrát se zcela propláchne a kytkám se to viditelně líbí. Použitou vodu nakonec použiji pro zálivku pokojových rostlin a všichni jsou spokojeni.

VÝŽIVA ROSTLIN - HNOJENÍ
Při správném hnojení během období růstu se vaše rostliny odmění bujnějším vzrůstem a bohatším nasazení květů. Na trhu je poměrně slušný výběr různých druhů přípravků a nyní jsou už naštěstí na trhu i speciální hnojiva určená přímo pro orchideje. Většinou se doporučují frekvence hnojení na každých 14 dní během teplých měsíců a jedenkrát za měsíc během zimy. Důležité je, několik dní po hnojení, důkladně prolít substrát čistou vodou, aby došlo k vyplavení přebytečných solí, které mohou spálit při vysychání kořeny. Přehnojení většinou poznáte žloutnutím a opadáváním listů.
Obecně platí zásada že, čím je voda měkčí, tím je hnojivo lépe rozpustné (proto dešťovku).
Já osobně, po předchozích zkušenostech s pěstováním akvarijních rostlin, používám na hnojení orchidejí pouze měkkou akvarijní vodu. Prostě všechny rostliny jednou za čtrnáct dní touto vodou pořádně "proleju". Obsahuje všechny potřebné minerály ve volně rozpustné formě, takže nemůže docházet k předávkování, ani k zasolení substrátu. Podstatné je i to, že voda čerpaná z akvária má po celý rok 24°C. Během tří zimních měsíců frekvenci hnojení snižuji na jednou za měsíc.
Nepokoušejte se ovšem používat na hnojení orchidejí hnojivo pro akvarijní rostliny, neobsahuje totiž žádné, velmi potřebné dusíkaté látky, ty zajišťují až ryby v akváriu. Až půjdete na návštěvu ke svému známému akvaristovi a zjistíte jak mu ve vodě krásně bují kytky, okamžitě mu část akvária vysajte a doma vyzkoušejte, oni mu ryby po dolití prohnojí vodu novou.
Je tu také ještě jedna varianta a tu považuji za mnohem lepší. Použití velmi nízké koncentrace hnojiva v každé zálivce (rosení). V přírodě jsou totiž stanoviště rostlin spolu-užívány různými menšími a drobnými živočichy, kteří zde jistě vykonávají i svojí potřebu. Mám možnost doma ve skleníku pozorovat, jak pomalu se rozpouští žabí hovínko než dojde k jeho úplnému rozložení. Žabičky mi tak slouží jako další přihnojovači. Zároveň sežerou všechno co se jen trochu hýbe a vejde se to do tlamy.
Momentálně zkouším (2008) od prvních jarních dnů hnojit každou sobotu a pokud se to osvědčí, zůstanu u toho až do podzimu.

SUBSTRÁT
Ještě teď mi vstávají vlasy hrůzou, když si vzpomenu na své začátky s pěstováním. Po nastudování několika dostupných knih o orchidejích jsem získal v hlavě takový chaos ohledně pěstebního substrátu, že jsem ze dvorku sebral na záhonky připravenou mulčovací kůru a do ní prostě rostliny přesadil. Pouze jsem na dno jako drenáž vložil dřevěné uhlí, trochu jsem ho i rozdrtil do kůry a přimíchal trochu nasekaného mechu. A ejhle, oni v tom rostly a ba co víc, překrásně kvetly. Prostě už dneska vím, že rady renomovaných odborníků (a tím nechci nijak snižovat jejich přínos) ohledně substrátu, že "tahle směs je zaručeně ta správná", jsou pouze zaslepeným názorem člověka, který již není schopen experimentovat.
Je sice pravda že jsem několik hybridů při svých pokusech zahubil, ale dnes už vím, že rostou při troše péče prakticky ve všem, co je schopno na určitou dobu nasát vodu a časem zase vyschnout. Všeobecně, jako základ se osvědčuje drcená stromová kůra, která čím silnější na stromech vytváří masu (tloušťku), tím lepší má nasáklivost. Dalšími přísadami mohou být dřevěné uhlí (je nasáklivé a antiseptické), keramzit (nasáklivý), kousky polystyrenu (vzdušný), trhaný či sekaný mech (jako přírodní hnojivo, nasáklivý a antiseptický), a další a další hmoty. Volba a poměr ostatních přísad je na každém z vás a hlavně na druhu rostliny a množství času, který chcete rostlinám věnovat. Hrubost substrátu bývá úměrná, u běžně pěstovaných orchidejí, hrubosti kořenů. Čím silnější a tlustší kořeny, tím větší kousky substrátu.
Já osobně už nyní používám, když už musím mít kytku v nádobě, coco-chipsy (vydrží navěky) s trochou dřevěného uhlí a trochou trhaného mechu. Povrch substrátu vyložím jemným mechem, volně dostupném v kdejakém parku. Mech je nutno dobře propláchnout a zbavit hlíny na kořenech.
Protože se s rostlinami rád mazlím (dvakrát denně je ručně rosím), nepěstuji je v plastových nádobách které více drží vlhko, ale v propustných laťkových košících, které si sám vyrábím. Dokáží také nasát vodu a jsou pro kořeny přirozenější oporou, ale jsou vhodné pouze do vlhkého prostředí skleníků, kde substrát tak rychle nevysychá.
Zjistil jsem, že když se daří dobře mechu, daří se i rostlině. Mech na povrchu je třeba rosit zároveň s rostlinou.

NOSNÉ PODLOŽKY
Vzhledem k tomu, že drtivá většina orchidejí roste epifytně, na povrchu borky stromů a křovin, je pro jejich pěstování nejpřirozenější uchycení na vhodné kousky podkladového materiálu. Zároveň je tato činnost tím pravým u čeho se opravdový milovník orchidejí může doslova vyřádit.
Často jsou používané větve vinné révy, která je velice trvanlivá, ale zároveň velmi tvrdá, kořeny nemohou vstoupit, vyjma puklin, pod povrch a plazí se pouze po povrchu nebo pod tenkou slupkou, která se ovšem v krátké době odloupne. Další z často používaných je borová kůra, do jejíchž šupinatého povrchu kořeny dobře vstupují, ale zároveň časem jednotlivé vrstvy tak naruší, že se odloupnou. Já jsem pro sebe objevil další variantu a tou je kůra topolu. Ze vzrostlého stromu lze získat až 8cm tlustou hmotu, mající mnoho záhybů, vrásek a trhlin, která má zároveň velikou nasákavost a vodo-držnost. Mnohdy lze získat i kusy, které jsou již porostlé jemným mechem z přirozeného vlhkého prostředí ve kterém vyrůstá. Použít jdou celkem dobře i části větví a kmenů šeříku (bezu). Pokud se podaří vyřezat z keře vhodnou "pokrouceninu" a alespoň částečně ji obalit mechem, vypadají rostliny, k takto upravené podložce přichycené, jako právě přenesené odněkud z deštného lesa. Ještě používám i větve z akátu a vrby, na které dobře přirůstá mech.
Zřejmě nejlepší volbou může být korková kůra, která je sice hůře k sehnání (potřeby pro teraristy), ale je prakticky nezničitelná a svým perforovaným povrchem s množstvím různých děr a záhybů, je pravým rájem pro kořenový systém rostlin.

Zmiňuji-li se o mechu a zamechování, mám tím na mysli poměrně jemný a nízký mech, který je nejjednodušší opatrně sejmout v celých plástvích, třeba z pohozených cihel a větších kamenů, někde na stinném místě. Není pro růst rostlin opravdu nezbytný, aby si někdo nemyslel že bez něj to nejde. Ale orchideje se přece pěstují aby potěšily hlavně oko a v té chvíli je mech poměrně snadno dostupnou dekorací. Jeho nesporným přínosem je zvýšení vlhkosti jak u kořenů, tak i v okolí rostliny, což většině epifytů nesporně prospívá. Připevnit jde na podložku několika způsoby. Lze jej vkládat do štěrbin a prasklin, nebo prostě přichytit kancelářskými sponami, které časem přeroste. Většími plásty lze obalit větev pomocí tenkého drátku, nebo nastříhané silonové punčochy. Prostě existuje mnoho způsobů, právě tak jako při uchycování samotných orchidejí. I tady lze experimentovat, obzvláště když zjistíme, že mech přirůstá k podložce delší dobu než samotná orchidej ke které ho dáváme. Nejlepší je sehnat podložku už mechem částečně porostou. I mechů je více druhů a je třeba se je naučit používat podle druhů rostliny a jejich stanoviště.

PŘESAZOVÁNÍ
Rostliny pěstované v nádobách je nutné přesadit tehdy, když substrát je zchátralý a podléhá už značnému rozkladu, pokud nové přírůstky už značně přesahují nádobu a nebo když je rostlina pro nádobu prostě už moc veliká. Nejlepší čas pro přesazování je většinou na jaře, když vyrážejí nové výhonky a kořeny.
Většina orchidejí může zůstat ve svých nádobách minimálně 2 roky, zatím co mnoho druhů rodu Paphiopedilum a Miltonia dávají přednost přesazení každý rok (pokud jsou ve vlhkém prostředí). Substrát z coco-chipsů se prakticky nerozkládá, stačí ho jednou za rok důkladně i s rostlinou propláchnout.